Jak lépe zakončit učivo renesance než vlastnoručním sonetem na téma karantény.
Karanténa se podepsala na všech žácích, ale na dvou ročnících můžeme pozorovat krapet větší dopad. Kromě maturantů, které karanténa připravila o většinu aktivit spjatých s posledním rokem studia, jsou to právě žáci prvních ročníků. Naskočili v září do nové školy, mezi nové spolužáky a učitele, ale vzápětí to všechno museli vyměnit za online prostředí. Tahle zvláštní situace v každém zajisté rozproudila dosti protichůdné pocity.
A když se naskytla v závěru tématu renesanční literatury možnost, jak propojit teorii s praxí, tak možná ani někteří žáci netušili, jak moc to uvítají. Tradičním žánrem renesanční poezie je sonet, tedy báseň o 2 čtyřveršových a 2 tříveršových slokách. V rámci domácí práce žáci dostali za úkol popsat své pocity ze stále trvající karantény právě formou sonetu. Stejnou aktivitou prošly loňské ročníky (nyní třídy Z2 a E2), v jejichž pracích se ještě projevovala obecná nejistota a nevědomost, co to vlastně nějaká pandemie a koronavirus je. Letošní prváci už bohužel věděli, do čeho jdou, a proto se mohli opravdu individuálně a osobně do básní "opřít". Mnohým byla úzce vymezená struktura sonetu dokonce málo, a tak popsali i více jak 2 strany. Není překvapením, že nejčastěji skloňovanými slovy jsou stereotyp, nuda, únava nebo ztráta kontaktů. Některé sonety byly i na hranici deprese, avšak vždy alespoň v závěru svitla nějaká naděje či dokonce humor, i když třeba v jednom jediném verši. Snad tuto naději na změnu podpoří alespoň částečný návrat do škol ještě před koncem roku.
Žáci si skrze tento úkol prakticky ověřili, že prostřednictvím literatury lidé už po dlouhá tisíciletí komunikují a sdílejí pocity a názory, protože je to pro člověka přirozené a mnohdy jednodušší, než s někým mluvit tváří v tvář. A pokud si díky tomu zapamatují definici sonetu k maturitě, bude to příjemný bonus i pro mě, jejich učitele Českého jazyka a literatury.
