Třída Z4 si zahrála na genetiky v brněnském Mendelianu.
Dne 14. 10. se část třídy Z4 v doprovodu pana učitele Pařízka a paní učitelky Vaškové vydali na menší výlet do nemalého města jménem Brno. Brno je město mnoha tváří, takže zde každý člověk najde nejen zábavu, ale i věci, které ho něco naučí. A to byl náš cíl dnešního dne, něco se naučit k rychle se blížící maturitě, k možnému pokračujícímu studiu, ale také něco, co se bude hodit do života.
Naše výprava začala právě na počátku života, na místě, které je pojmenované po známém přírodovědci, zakladateli genetiky a objeviteli základních zákonů dědičnosti, Gregoru Johannu Mendelovi. Navštívili jsme tzv. MENDELIANUM, ve kterém Mendel osobně působil celých třicet let. Naše třída se dozvěděla spoustu zajímavostí, např. jakým způsobem se v našem ještě nenarozeném těle tvoří DNA, jaké přibližné množství jí můžeme v těle najít, anebo jaké chyby mohou nastat při jejím tvoření a co je důsledkem těchto chyb. I když jsme měli ze začátku menší problém s technikou, nakonec jsme měli tu čest se přepravit výtahem, ze kterého jsme sledovali videoukázku - jak řekla paní učitelka - našeho malého lidského naprogramovaného počítače – našeho organismu. Ovšem před menším zádrhelem nás paní průvodkyně zabavila jinak - řekla nám, kdo vlastně je ten velkolepý vědec Mendel, na jakých místech působil, s jakými lidmi se za svůj život setkal a dokonce i, kde je pohřbený. Šlo o zajímavé poslouchání, ale ještě lepší byly pokusy, které jsme si mohli vyzkoušet poté. Vytvářeli jsme „hmatatelnou“ DNA z různých druhů ovoce a zeleniny, hleděli jsme přes nejmodernější mikroskopy a někteří odvážní jedinci si „vyráběli“ i DNA z vlastních slin.
Poté, co tato úžasná prohlídka skončila, jsme zamířili přes Zelný trh do Labyrintu spojeného právě s tímto trhem - do Brněnského podzemí. Naučnou část nám zde zpestřila vtipná atmosféra. Pan průvodce nám vysvětloval, že tajemství těchto míst se prozradilo celkem morbidním způsobem, ale až ve 20. století, i když jejich historie sahá až do století 17. Podzemí mělo několik propojených chodeb, takže se člověk cítil opravdu jako v labyrintu, ve kterém se může každou chvíli ztratit. Pokaždé, kdy jsme sešli pár schodů do kopce i z kopce, následovala další chodba a po ní místnost, ve které byly umístěny exponáty. Na tyto exponáty jsme si s velkým nadšením mohli sáhnout a bylo nám o nich řečena spousta zajímavých věcí, např. jak se používaly dřívější baterky neboli louče (pochodně), co vše se dalo uskladnit v těchto místnostech i jak byla dřívější doba ke všem krutá. Vaše pověst se totiž tehdy dala celkem snadno poškodit a mohli jste dopadnout jako trosky. Lidé byli dříve potupně zostuzováni nejrůznějšími způsoby. Od toho „nejlepšího“ jako připoutání ke sloupu za účelem trestu, až k tomu „nejhoršímu“ a to pověšení za žebro na hák za účelem mučení. Také tu byl používán jeden zajímavý předmět na jakési uhlídání tehdejších kriminálníků - Klec bláznů. Jsou různé teorie ohledně toho, kdo se do ní zavíral, mohli tam být duševně narušení, nemocní, ale také již zmínění zločinci.
Nakonec jsme se dostali do krčmy U Zlatého stolu, která nám měla nastínit, jak zhruba vypadaly hospody a co tehdy výčepní měli všechno na práci (tedy kromě toho, jak vydělat peníze a opít svoje sousedy). Tato výprava byla pro všechny naučným, legračním a oddechovým skoro začátkem školního roku 2021/2022.
