Třída E1 se se svým třídním učitelem o víkendu 20 – 21. března vypravila pěšky od budovy naší školy v Blansku do Prahy na Pražský hrad.
Asi si říkáte, jak se pěšky dostaneme do Prahy a ještě, když jsou zavřené okresy. Ale my jsme to zvládli. Tohle, dámy a pánové, byla neobyčejná cesta – sníh, silný vítr, slunce a bláto – hodně bláta.
Dominik spad do potoka a rozpadla se mu podrážka u boty. Pan učitel Gregor měl naštěstí u sebe vteřinové lepidlo, tak mu to přilepil, ale přilepil si i prst. Marek mu chtěl pomoct, ale nechtějte vědět jak... sekyrou ... dopadlo to dobře, pan učitel zázrakem s námi došel do Prahy.
Někteří dostali hlad, tak se Matěj, Tomáš a Zbyněk rozhodli, že udělají oheň. Zkoušeli to zapálit i deodorantem, ale nešlo jim to. Zuzka – zkušená skautka, se už na to nemohla dívat a šla jim říct, že když to dřevo je mokré, tak to těžko zapálí.
Erik po cestě postrádal svůj řízek, tak pan učitel vylezl na strom, jakože jej bude hledat, a v tom kolem proběhl srnec s tím Erikovým řízkem na parůžku. Tak se Adam, Valentýna, Honza a Daniela za tím srncem rozběhli, ale marně... srnec jim utekl.
Zbytek holek – Martina, Nela, Anička, Rebeka, René, Markéta, Alexandra, Natálie, Aimeé a Cameron naříkaly již po několika ujitých kilometrech, ale nakonec i ony to zvládly. Došla i Nikola, která šla v neprodyšném oblečení, protože byla v karanténě.
Po strastiplné cestě jsme se dostali na Pražský hrad, který je jedním z největších hradních komplexů na světě. Rozhodli jsme se navštívit i našeho pana prezidenta, ale zrovna měl čajový dýchánek v respirátorech s panem ministrem Blatným a dalšími. Možná řešili, že nám zakážou i dýchat.
Když na nás v Praze neměli čas, tak jsme se rozhodli si náš výlet prodloužit a vydali jsme se směrem na Příbram. Došli jsme až do Vysoké u Příbramě, kde jsme naše putování zakončili u Rusalčina jezírka v areálu místního zámku, kde má muzeum jeden z našich nejslavnějších hudebních skladatelů. Víte který?
Martina Komprdová, kronikářka výpravy
Dovětek
Výše uvedený příběh je samozřejmě fikce, protože v době omezení pohybu jsme se nemohli pohybovat mimo území obce. Přesto se žákům třídy E1 podařilo nachodit při jedné túře každého z nich v jednom dni výše uvedeného víkendu v součtu takovou vzdálenost, kterou by štafetovým způsobem opravdu překonali trasu uvedenou v článku, Tato vzdálenost činí úctyhodných 353,7 km.
PaedDr. Roman Gregor, třídní učitel E1
