Nastupujem vážení! Hodiny odbily 7:20 a naše třída Z4 se vydala na dlouhou cestu. A kam že to bude? Přímo do srdce Evropy, do jednoho z nejkouzelnějších míst naší země.
Ano, i my jedeme obdivovat těch 100 věžiček a památky našeho hlavního města. Cesta utekla rychle, najednou jsme se ocitly na pražském hlavním nádraží a hledali cestu k tramvajím. Po ubytování v krásném hostelu nás hned čekala prohlídka České národní banky. Tady každý z nás mohl na chvíli pocítit, jaké to je držet v ruce 14 milionů korun. Bylo to bohužel jen na malou chvíli, ale kdo ví, třeba se někomu z nás podaří mít tolik peněz i na svém účtu. Komu by se to taky nelíbilo?
Večerní program zahrnoval návštěvu divadla Palace, kde jsme shlédli komedii Prachy!!!, v hlavní roli s Ondřejem Vetchým a Vandou Hybnerovou. Myslím, že každý z nás občas až plakal smíchem, protože tohle divadelní vystoupení stálo opravdu za to. Do hostelu jsme se vraceli s nadšením, i když trochu znavení cestou. Večerní Praha je vždy úžasný zážitek. Světla svítí, na ulici spousta pouličních umělců, muzika hraje a kolem plno lidí.
Další ráno nás probudila opravdu bohatá snídaně. Co jen si vybrat? Podle mě si každý z nás pochutnal a posilnil se na exkurzi, která nás čekala v nemocnici Na Homolce. Dozvěděli jsme se tam spoustu nových informací, k vidění zde byli přístroje a zařízení, které v našich nemocnicíh nenajdeme, ale které by se tam určitě hodily. Byli jsme překvapení moderním vybavením a taky velikostí nemocnice. Člověk by potřeboval mapu a čas na to, aby se tu vyznal. Také tu zde byl velice příjemný personál, který nás celou nemocnicí provedl a pověděl vše, co jsme potřebovali vědět. Jako zpestření jsme si mohli vyzkoušet sešívání cév na trenažeru pro tréning lékařů. Není to nic jednoduchého a chce to velkou trpělivost. Obdivuji všechny, kteří takhle složité operace provádí.
Poslední ráno našeho výletu jsme měli navštívit Senát ČR. Moc krásná budova, vůbec by mi nepřišlo, že jsme zrovna v Senátu. Z Valdštejnské zahrady se vám nechtělo ani odcházet, když vás obklopovalo tolik krásy.
Po prohlídce zahrady byl náš směr Hrad a střídání stráží, což byla poslední část naší návštěvy v Praze. Nevím jak ostatním, ale mně se nechtělo vůbec domů. Možná to také bylo proto, že je před námi náročný rok plný příprav na maturitní zkoušku. Doufejme, že v Praze každý z nás nabral síly na tento rok a že se každému z nás podaří ukončit tenhle školní rok podle vlastních představ.