Ve středu 11. února 2015 jsme se s naší třídou E4 vypravili na Okresní soud v Blansku v doprovodu paní učitelky Horákové.
Pro mnoho z nás to bylo první soudní jednání, a tak jsme se sešli v plném počtu, což u naší třídy není obvyklé. Většina z nás znala tato jednání pouze z televize a tak plní očekávání jsme se přesunuli do budovy. Pro náš hojný počet jsme se rozdělili na 2 skupiny a čekali, až to vypukne. Když po chodbě kráčel odsouzený s pouty na rukou a v doprovodu vězeňské eskorty, najednou jsme si uvědomili, že tu jde o skutečné lidi, kteří spáchali skutečný trestný čin, za který mohou jít i do vězení. Už to nebyl hloupý seriál, ale byla to realita.
V prvním jednání se jednalo o krádež jízdního kola. Při výpovědi obžalovaného jsme se dozvěděli několik zajímavých, občas až úsměvných faktů. Jako například, že důvodem krádeže bylo splacení dluhů z dřívějška. Na závěr řekl obžalovaný, že svého činu lituje a už to nikdy neudělá, načež se všichni přítomní, včetně paní soudkyně, lehce „pousmáli“. Těžko říct, zda se dá 14krát trestanému člověku věřit. Konečným verdiktem bylo 8 měsíců nepodmíněného trestu, který bude vykonán ve vězení s ostrahou.
Když jsme se sešli s druhou skupinou, hned jsme si vyměnili své zážitky a dojmy. Dozvěděli jsme se, že ve vedlejší místnosti byl člověk obžalovaný za napadení. Prý se pobil v hospodě a udeřil protivníka skleněným půllitrem. Obžalovaný tvrdil, že si údajně nepřečetl předvolání na policii. Proto došlo na soudní řízení. Bohužel si nejsem jistá, jaký byl jeho trest, myslím ale, že to bylo 7 měsíců nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Poslední a pro nás určitě nejzajímavější případ se týkal drog, konkrétně trestného činu držení drog a řízení pod vlivem omamných látek. Šlo o drogu zvanou pervitin. Obžalovaný byl sotva o dva roky starší než my a nevypadalo to, že by jevil nějakou lítost - ba naopak. Jeho chování bych popsala spíše jako lehce arogantní. Byl přítomen i svědek. Poprvé jsme mohli sledovat, zda budou výpovědi souhlasit. Při tomto soudním jednání souhlasily, ale rozcházely se s výpovědí, kterou řekli svědek i obžalovaný už dříve na policii. Všem nám došlo, že oba jsou jistě domluvení, ale dokázat to nemohl nikdo. Navrhovaným trestem bylo 18 měsíců ve vězení nebo veřejně prospěšné práce. Státní zástupce dal najevo, že se přiklání spíše k trestu odnětí svobody, ale paní soudkyně rozhodla jinak. Byl odsouzen k 300 hodinám veřejně prospěšných prací a zákazu řízení motorových vozidel na 18 měsíců. Nevím, zda se v soudkyni probudil mateřský cit, ale my jsme se shodli, že člověk bez práce a bez starostí si z toho „těžkou hlavu“ dělat nebude. Celou zpáteční cestu jsme všichni diskutovali o tom, co jsme zrovna zažili. O trestech, které padly, o lidech, které jsme viděli a o činech, které provedli. Shodli jsme se na jednom - pokud u soudu nepracujete, nechcete se tam ocitnout.