Obchodní akademie a střední zdravotnická škola Blansko uspořádala v pořadí 3. ročník školní literární soutěže.
Na žáky opět čekalo zapeklité zadání v podobě fotografie, která měla rozproudit jejich fantazii. Na to navázal i způsob zpracování, který byl zcela volný. Jedině tak mohly vzniknout tak nespoutané příběhy a zápletky, jako byl nákupní vozík na zadávající fotografii. Ten se nakonec stal i hlavním aktérem jednotlivých soutěžních příběhů. Z nich porota složená z předmětové komise Českého jazyka a literatury vybrala 3 nejzdařilejší práce a vyhlásila následující výsledky:
- místo: Markéta Zrníková (O1) za mysteriózní příběh nákupního vozíku, který lidská touha zneužije k nekalým činům
- místo: Kristýna Včelíková (O2) za pohádkově laděný příběh nákupního vozíku, který za svým děravým zevnějškem skrývá velké srdce
- místo: Anna Bui a Eliška Komárková (obě O2) za společný komiksový příběh nákupního vozíku, který přinese radost dvěma zvířecím kamarádům
Děkujeme všem, kteří se letošní soutěže zúčastnili, a gratulujeme vítězkám! Protože opět svolily, aby z jejich prací mohly být publikovány krátké ukázky, můžete se s nimi seznámit i vy:
S košíkem prostě nejde pohnout. Stojí u té jedné značky jako přikovaný a vůbec se nehne. Jako by byl přilepený tím nejsilnějším vteřinovým lepidlem, které vůbec existuje. Není jediná šance, že by s ním nějaký smrtelník dokázal pohnout. Nejšílenější na celé této věci bylo, že vozík byl každý den natočený na jiný směr, i přesto, že bylo prakticky nemožné s ním jakkoliv pohnout. Prostě to nešlo! Sám jsem to zkoušel a nejděsivější je to, že přesně tam, kam je vozík zrovna natočený, někdo zemře. Ano, prvně mě napadlo, že jde jen o hloupé teenagerovské výmysly. Vozík přece nemůže určovat smrt! To je nemožné! Jak by to mohl obyčejný nákupní vozík vědět? Později se však rozkřiklo, že místo je nebezpečné a vozík je zkrátka prokletý. Lidé se tolik báli do nákupního centra byť jen vstoupit. (M. Zrníková - Záhada nákupního vozíku)
Byl jednou jeden malý nákupní košík jménem Pepa. Žil ve velkém supermarketu plném rozmanitých potravin. Pepa se cítil osamělý, protože ostatní košíky byly vždy zaneprázdněné lidmi, kteří si je brali na svůj nákup. Pepa snil o dobrodružství mimo supermarket a tajně toužil vyjet ven. Jednoho dne měla jedna zákaznice velmi hektický den. Běžela od jedné police k druhé a sbírala všechny potřebné věci do svého košíku. Když došla k pokladně, zjistila, že má velmi malý prostor na odkládání věcí, protože veškeré plochy byly zabrané jinými košíky. Zákaznice se zarazila a v tu chvíli si všimla osamělého Pepy. Usmála se na něj a řekla: „Ty semnou půjdeš na dobrodružství.“ Vložila všechny věci, které měla v košíku, do své tašky a Pepa byl nadšený, že konečně vyjede na svou první cestu mimo obchod. (K. Včelíková - Osud nákupního vozíku jménem Pepa)
(A. Bui, E. Komárková - Ollieho a Čučíkovo dobrodružství)
