Tak je tu čas, kdy poslední zvonění zní, najednou smutně nám zní.
Poslední zvonění, neodmyslitelná součást života studenta čtvrtého ročníku střední školy, chvilka, na kterou se všichni maturanti těší, ale ve výsledku jsou z ní značně rozpačití a ukápne nejedna slzička. Vždyť významná etapa jejich životní pouti je u konce, dveře kmenových učeben se zavírají.
Poslední jednorožec, Červená Karkulka, jeptiška, medvídek panda, Pipi, Salvador Dalí, voják, zdravotní sestřička, hokejista, řezník, Sněhurka, klaun, Avatar – ne, nejedná se o přehlídku filmů na mezinárodním festivalu v Karlových Varech, ale o kostýmy, ve kterých se naši čtvrťáci prezentovali při rozloučení se svými mladšími spolužáky, pedagogy, kuchařkami, paní kantýnskou i panem školníkem.
Na část pátečního a pondělního dopoledne se škola změnila v překážkovou dráhu, chodbami zněl ohlušující hvizd píšťalek, křik a smích. Spoustě mladších studentů se dostalo zbrusu nového, prudce neelegantního make-upu, naštěstí ne permanentního. Všichni však s napětím očekávali to nejdůležitější, program, který si pro ně letošní maturanti připravili. A bylo na co se dívat.
Neodmyslitelnou součástí vystoupení je i poděkováním učitelům, hlavně těm třídním, kteří během čtyř let zažijí a skousnou ledasco. Vyrovnává to množství pozitivních zážitků na třídních výletech, exkurzích, turistických kurzech, stužkovacích večírcích, maturitních plesech a zejména ÚSPĚŠNĚ ZVLÁDNUTÁ MATURITNÍ ZKOUŠKA.
A to je to, oč tu momentálně běží nejvíce, neboť jedny dveře se možná zavřely, ale spousta dalších se otevírá. Stačí si vybrat.
Hodně štěstí, naši milí maturanti!
