V pátek 4. 12. 2009 se část studentek třídy Z2 naší školy mikulášské besídky v DPS Petrovice. Svatého Mikuláše doprovázeli dva andílci a tři neposlušní čerti, a já byla jedním z nich.
Petrovický Mikuláš
Senioři nás přivítali ve společenské místnosti, zazpívali si s námi písničky, zahráli jsme si s nimi soutěžní hru Kufr. Při hře, která pomohla procvičit paměť, bylo úkolem hádat správné povolání po přehrání scénky, jsme se všichni dobře bavili. Poté jsme předali mikulášské balíčky a šli navštívit na pokoje ty, kteří nemohli přijít za námi. Všem jsme popřáli krásné svátky a jako poděkování jsme dostali krásné perníčky.
Myslím, i když Mikuláš je hlavně pro děti, tak určitě potěší jak mladé tak i staré, kteří alespoň na chviličku zapomenou na bolesti a úzkost, které je den co den provázejí.
Lucie Ševčíková
studentka třetího ročníku oboru zdravotnický asistent
Mikulášská besídka
Přiblížil se konec roku a s ním je neodmyslitelně spjat i příchod Mikuláše s jeho družinou. Proto jsme se rozhodli, že mu pomůžeme a uděláme radost postiženým dětem a lidem na Blanensku. V pátek 4. prosince jsme se rozdělili na 3 skupiny, jedna skupinka šla do Petrovic, druhá šla k postiženým dětem a naše skupinka do Domova Olga, převlékli za Mikuláše, čerty a anděly. Měli jsme tři čerty, tři anděly a Martin nám dělal Mikuláše. Potom jsme vyrazili zkontrolovat hříšníky na naší škole a trošku je postrašit. Pak se přesunuli do Domova Olga, kde na nás už čekala paní Kolářová a zavedla nás do místnosti, kde byly nachystané balíčky. Když jsme přišli mezi obyvatele domova, bylo nejhezčí vidět tu jejich radost, co v očích měli. Pár dobrovolníků, nám řekli básně nebo zazpívali píseň. Když jsme jim rozdali, co bylo třeba, pustili jsme si koledy a všichni jsme zpívali a tancovali. Všichni byli velice nadšení, šťastní. Paní Kolářová nás potom pochválila a těší se s námi na další spolupráci. Bylo to velice krásné dopoledne.
Jana Jakubíková
studentka 2. ročníku oboru zdravotnický asistent
Mikuláš
U některých dětí je těžké poznat, jak moc jsou šťastné. A co teprve děti s mentálním postižením. Ale my jsme to poznaly, stačilo se jenom podívat do jejich očí a hned jsme věděly, že naše práce nebyla zbytečná. Ale to už bych moc předbíhala. Vraťme se tedy na začátek. Každý rok se slaví 5. 12. Mikuláš, ale my jsme chtěly udělat něco jedinečného, to co neudělá radost jenom nám. A proto jsme se domluvily ses pedální školou v Blansku, že tam přijdeme a uděláme dětem pořádného Mikuláše. Ten den měl nastat 4. prosince.
Celý týden jsme shromažďovaly různé plyšáky, kterými jsme děti podarovaly. A také se nám jich podařilo shromáždit několik pytlů.
A je to tady, je 4. prosince. Přípravy vrcholí. Když jsme se všichni v pořádku sešli před školou i s paní učitelkou, pomalu a potichu jsme vcházeli do malé budovy. Ale co to? Nikde nikdo. Že by se na nás zapomnělo? To ne. Naše paní učitelka hbitě přiskočila k nejbližším dveřím a než jsme se stačily, vzpamatovat už klepala. Vyšla z nich jedna paní a po kratší konverzaci nám ukázala, kam máme jít.
A už to začalo líčení andílků, čertů a příprava našeho Mikuláše. Asi tak po třičtvrtě hodině bylo hotovo a přišla za námi paní vychovatelka. A řekla nám, že jsou děti na přednášce a že se za chvilku vrátí. Proto jsme využily chvilky k focení. Byly jsme hezká parta. A konečně nadešel ten okamžik, kdy jsme mohly mezi děti. Některé děti se nás bály, některé byly zase nadšené. Poté, co nám řekly básničku, dostaly jednu plyšovou hračku a bonbóny. Jejich jiskřičky v očích nám vypověděly o všem. Byly i takové případy, kdy se s námi děti kamarádily. Dokonce jim ani nevadily hrůzostrašné masky čertů. Před naším odchodem jsme si udělaly společnou fotku a nezapomněly jsme ani na slušné vychování, které nám říkalo, abychom po sobě dobře uklidily.
Při našem odchodu jsme se všichni ještě jednou ohlédli a sebou jsme si odnášeli skvělé a nezapomenutelné vzpomínky, které nás hřejí u srdíčka dodnes.
Studentky třídy Z2
obor Zdravotnický asistent
