OA a SZdŠ na „Týdnu mozku“ v Praze

Prague

Dne 12. - 13. 3. 2014 jsme měly možnost s naší paní učitelkou Mgr. Karolínou Zemanovou navštívit akci Týden mozku, která se konala v budově Akademie věd České republiky v Praze.

Tuto zajímavou příležitost jsme dostaly díky naší škole, Obchodní akademii a Střední zdravotnické škole v Blansku. Akce jsme se zúčastnily jako žákyně oboru Zdravotnický asistent, napříč všemi ročníky oboru. Hlavním kritériem možnosti na přednášky jet byl prospěch ve škole.

Hned první den nás uchvátila nejen ohromná historicky dýchající budova akademických věd stojící téměř na břehu řeky Vltavy, ale i trojice velmi zajímavých a přínosných přednášek. Na začátku byla přednáška, která nesla název „Optogenetika“. V ní jsme se dozvěděly o možnosti stimulace neuronů v mozkové kůře pomocí světla. Zatím se provádí pokusy pouze na mozcích laboratorních myší. Avšak tyto pokusy jsou na velmi dobré cestě s vizí, že by tato metoda mohla co nejdříve v budoucnu pomáhat i lidem a nemocné neurony „vyléčit“ nebo z činnosti s neblahým vlivem pro náš organismus alespoň vyloučit a obejít bez poškození ostatních zdravých struktur mozku.

V rámci druhé přednášky toho dne jsme absolvovaly přednášku s názvem „Co víme dnes o činnosti mozku při vnímání a generování řeči, čtení a psaní“. Přiznáváme se, že obsah a pojetí prezentace na nás bylo spolu s oslňujícím počasím, které probíhalo za velkými okny budovy, trochu moc a z této náročné vědecké přednášky jsme si mnoho neodnesly. Po lehkém obědě a krátké svižné procházce centrem Prahy ovšem následovala přednáška s názvem „Neuromodulační léčba poruch řízení aneb dráty do mozku“, která nás velmi zaujala a díky panu Doc. MUDr. Robertu Jechovi, Ph.D., jsme pochopily vše, co nám chtěl sdělit. Přednáška byla úžasná, srozumitelná a názorná. Dokazovala, jak jsou nejmodernější poznatky z vědy aplikovány do medicínské praxe. Díky videoukázkám jsme viděly výsledky léčby pomocí hluboké mozkové stimulace (zavedením elektrod do určité, přesně zaměřené části mozku) u konkrétních pacientů. Měly jsme možnost vidět, jak vypadali pacienti postižení např. Parkinsonovou nemocí před touto léčbou a jak po ní.

První tři přednášky jsme měly úspěšně za sebou, a tak jsme mohly později odpoledne obdivovat krásné památky nebo pouliční umělce na Karlově mostu a také se zaposlouchat do hudby hrající všude kolem.

Druhý den ráno, po vydatné snídani v hostelu Little Quarter pod Pražským hradem, jsme se vypravily na další blok přednášek. Jako první nás čekala přednáška nazvaná „Vznik a zánik mozkových sítí“. Zde jsme se dozvěděly více o tzv. limbickém systému mozku, který je zodpovědný za řízení emocí a který integruje a vylaďuje osobnost. Velmi zajímavé byly informace o studiu konektomu, síti neuronálních propojení v mozku. Dozvěděly jsme se o platnosti pravidla, že čím více sítí během života „zapínáme“, tím máme i větší šanci dožít se vyššího věku v relativní duševní svěžesti a že mozek je schopen obrovské plasticity, co se mozkových spojů týká. Zajímavostí také bylo, že počet našich neuronů během života klesá z původního počtu na polovinu.

Po krátké přestávce začala přednáška „Umění a neurověda“ vedená profesorem Cyrilem Höschlem. Dozvěděly jsme se o významu hudby a kultury a také aktivního pohybu v našich životech a že už od dob pravěku si primáti pomocí tzv. groomingu (šimrání a jiné taktilní kontakty) vyjadřovali svoji náklonnost a sounáležitost ke skupině. U nás to nyní funguje tak, že spolu díky schopnosti řeči komunikujeme. A nerozvíjíme-li v sobě vztah k umění a sportu – netrénujeme, neaktivujeme tzv. „zrcadlové buňky“ v mozku, nerozvíjíme tzv. „sociální mozek“ a může váznout např. naše schopnost empatie k druhému člověku, soudržnost ve skupině, sebereflexe a také můžeme hůře předvídat chování a jednání druhých lidí.

Po obědě následovala třetí a pro nás poslední přednáška s názvem „Duševní choroby a společnost“ s prof. Jiřím Rabochem. Pan profesor nás provedl historií léčby a vztahu společnosti k duševně nemocným pacientům. V milulosti byla období, kdy tito lidé byli „léčeni“ krutými způsoby, jako např. hladověním, mučením nebo připoutáním a vězněním. Velmi námi otřásla informace, že během 2. světové války v Německu a Polsku nechal Hitler zlikvidovat několik desítek tisíc duševně nemocných – ústavy s těmito lidmi považovali za ekonomickou a rasovou zátěž. Ale i v historii se občas objevily snahy psychicky nemocným pomoci, vyvést je na světlo, osvobodit, zaměstnat je prací a věnovat se jim pomocí komunikace, použít alternativní metody léčby a ukázat společnosti, že není dobré a nutné je izolovat a bát se jich. V současnosti již díky vědě a vývoji víme, že za těmito nemocemi stojí poruchy v mozku a psychické nemoci jsou složitým komplexem změn v našem organismu a pacienti se léčí za pomoci nejnovějších psychofarmak a humánních metod. Byly postaveny speciální léčebny, vyvíjely se (a stále vyvíjí) speciální léky a vznikaly nové přístupy k léčbě pomocí psychoterapie, jejímž průkopníkem byl moravský rodák Sigmund Freud. Pan profesor nás informoval, že je dnes bohužel velký nárůst psychických nemocí a že riziko, že člověk onemocní nějakou duševní poruchou, která může mít podobu akutní ataky nebo vleklého chronického onemocnění, během svého života je až padesátiprocentní. Znatelný podíl na tom v dnešní době mají různé formy závislostí. Také je dnes trend léčit psychicky nemocné převážně ambulantně a hospitalizovat je jen za vážných okolností.

Náš pobyt v Praze se naplnil. Po dvou dnech, plné dojmů a nových informací jsme se trochu unavené, ale spokojené vracely večer vlakem domů. Jsme rády, že jsme dostaly možnost se tak zajímavé aktivity zúčastnit. Děkujeme!