Třída E2 přebírá pomyslný štafetový kolík pražského maratonu ve středu 18. května úderem poledne. Svaly zahříváme v suterénní místnosti Klubu cestovatelů nedaleko Tančícího domu.
Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Druhé kolo pražského maratonu: Běží třída E2
Překvapeně nasloucháme poznatkům o výši, respektive "níži" cen benzínu v Latinské Americe, o tamní zálibě v konzumaci křečků či o společných toaletách (rozuměj o dírách do země neoddělených přepážkami, pěkně vedle sebe). Servíruje se tradiční latinskoamerický nápoj - maté, a mexické fazole.
Posilněni a vybaveni mapou, fotoaparáty, vysokou hladinou aerobní kapacity, jakož i rezervami glykogenu opouštíme Klub cestovatelů a míříme na Petřín. Proslulá lanová dráha nás přiblíží k Petřínské rozhledně. Tak "trochu" menší Eiffelovka. Ti z nás, kteří nikdy nebyli v Paříži, si to právě vynahrazují. Je vidět daleko, Milešovku a Říp máme jako na dlani. V síni smíchu se k nám přidávají další závodníci - trpaslíci, dlouháni, tlouštíci i legrační postavičky s vejčitými hlavami. V zrcadlovém bludišti udržujeme vysoké tempo a bez minutových ztrát pokračujeme na Strahov. Odtud míříme malostranskými uličkami ke Karlovu mostu. Za zvuků zvonků z Lorety míjíme dům U Dvou slunců, někdejší příbytek Jana Nerudy, t. č. hostinec. První etapa našeho maratonu po pražských památkách a zajímavostech se chýlí ke konci…
Ve čtvrtek ráno, po dostatečném přísunu veškerých nutrietů, včetně vitamínů a minerálů z toastů, smažených vajíček a kávy, jsme opět na trati. Ekonomicky (jak se na ekonomické lyceum sluší) využíváme vysokou hladinu příjmu kyslíku a obdivujeme staré synagogy židovského města, orloj mistra Mikuláše z Kadaně na Staroměstské radnici i panorama Hradčan ze Smetanova nábřeží. Svalová vlákna se smršťují, přesouváme se k Národnímu divadlu. Zde nasloucháme známému příběhu z devatenáctého století o celonárodní sbírce na divadlo, o jeho stavbě, otevření, zkáze, a znovu sbírce, stavbě a otevření. "Národ sobě" stojí v tympanonu Hynaisovy opony. Ze sklepních prostor se základními kameny vystoupáme až na střešní terasu. Nad námi se vzpínají bronzové trigy, pod námi se třpytí Vltava.
Blíží se poledne. Na Václavském náměstí doplňujeme energetické zdroje. V České národní bance nad vitrínami se zlatými cihlami propadáme vidinám budoucího bohatství (všichni kromě učitelů...). Po cestě na Vyšehrad propuká první krize. Vedro je úmorné, naděje, že bychom se zchladili ve Vltavě skokem z vyšehradské skály tak jako Horymír se Šemíkem, žádná. Před námi je však vyhlídka na regeneraci - muzikálové představení Šakalí léta v Divadle ABC. Hercům stačí pět minut, aby se na tvářích diváků usídlil šťastně přihlouplý úsměv a neopustil je po celé představení. Nohy pod sedadly vyťukávají rytmus rokenrolu. Květa Fialová v osmdesáti a Lubomír Lipský v bezmála devadesáti letech na pódiu předvádějí obdivuhodné výkony. Potlesk trvá dlouho. Hercům nezbývá, než rozloučit se písní "Táhněte te do háje". Táhneme. Do hajan. Děvčata táhnou v lodičkách. Klobouk dolů.
Snídaně v hotelu AIDA jsou věru bohaté. Plni sil tedy vyrážíme do finiše. Je pátek, čeká nás poslední etapa. Trať vede přes Poslaneckou sněmovnu, Valdštejnskou zahradu a palác, sídlo Senátu. Pokračuje po Starých zámeckých schodech na Pražský hrad, kolem katedrály svatého Víta a dále do zahrad k renesančnímu Letohrádku královny Anny a Zpívající fontáně. Zjišťujeme, že jednací sál Poslanecké sněmovny je vykládán zlatem, že Valdštejnská zahrada je oblíbeným místem svatebních fotografů, že pan prezident vypadá starší, než jak ho ukazují v televizi, a že zpívající fontána nezpívá, za to osvěžuje. A to se hodí. Jsme totiž v cíli a únava je znát. Někteří proto rádi přijímají možnost zhroutit se ve vlaku do sedačky a zavřít oči. Je 15.48 a my se vracíme do Blanska. S Prahou v nohách, vzpomínkami ve foťácích a se zážitky v myslích.
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)