Sledujte ČT1 už ve středu 29. 4. ve 20:00, kdy bude v pořadu Kousek nebe náš pan učitel a kolega Libor Mašát!
V případě, že si tuto zprávu přečtete později, zkuste si pořad najít na www.ceskatelevize.cz.
(Transparentní účet číslo: 107-8138960297/0100)
Učitelství je krásné povolání. Ale přiznejme si, že je také velmi náročné a poněkud nevděčné. Na uznání si v tom lepším případě musíme počkat pár let, až studenti pochopí, že naším cílem není totálně zdevastovat jejich sladké teenagerovské období. Čas od času však zažíváme momenty, kdy i v konečcích prstů přímo fyzicky cítíme, že naše snažení má hluboký smysl. Pocit satisfakce, který nás nakopne na další týdny, měsíce, roky.
V pondělí 2. března 2015 jsme byli svědky takového zázraku. Chodby naší školy se zaplnily členy televizního štábu vyzbrojenými proklatě těžkými přenosnými kamerami. Kdo to? Co to? Překvapení, šuškanda a zmatení přerostly v jistotu, že se děje něco mimořádného. Ale co? Zvědavost, tázavé pohledy a krčení rameny.
Odpoledne se v okolí Dělnického domu v Blansku začnou rojit skupinky studentů, absolventů, zaměstnanců školy – i těch bývalých, rodinných příslušníků, přátel, spolužáků. Všichni netrpělivě očekávají příjezd té nejdůležitější osoby – Mgr. Libora Mašáta, který před více než rokem onemocněl amyotrofickou laterální sklerózou. Uvnitř za chvíli vypukne akustický koncert skupiny Kryštof. Náš kolega ho dostal jako dárek v rámci pořadu ČT 1 „Kousek nebe“. Proslýchá se, že tím tajemným dárcem je student/ka!
A co na to Libor?
„V neděli a včera mně čekalo velké překvapení. Pro mě doposud neznámá osoba mi darovala "Kousek nebe". Manželka, která se později i pod hrozbou násilí dušovala, že ona tímto dárcem není, o této akci věděla a nenápadně mě na ni připravovala. Asi měla strach, že nástup TV štábu čítajícího 10 lidí do našeho domu, by mě skosil dřív než moje kouzelná nemoc. Takže ještě před jejich příjezdem jsem měl takový divný fíling, že se kolem mne děje a chystá něco neobvyklého, což byla první věc, kterou jsem Pavlovi Křížovi vyklopil, když se objevil ve dveřích. Pavel (já mu nevím proč pořád říkám Štěpán Šafránek) je moc příjemný člověk, který si vůbec nehraje na nějakou filmovou hvězdu a se kterým se moc fajn povídá. Se mnou to teda jednoduché neměl a před kamerami toho ze mě moc nevypáčil, pouze nějaké kusé informace. No, asi mě čeká dobré umístění v nějaké hvězdné pěchotě. Přijal jsem pozvání na pondělní překvapení s tím, že se moc těším. Ale jak se má člověk těšit, když neví na co. Takže jsem byl spíš napnutý jako kšandy. Samozřejmě po zhlédnutí předchozích dílů pořadů "Kousek nebe" s Tomíkem, Nelinkou a tak mi připadalo, že si nic nezasloužím. V pondělí, když jsme přijížděli k "Dělňáku", měl jsem tušení, že to asi bude nějaký koncert. To, co mně však čekalo v sále, mně vyrazilo dech, a kdybych neseděl na vozíku, tak by se mně určitě podlomila kolena a skončil bych na zemi. V publiku 300 našich kamarádů, známých, mých spolupracovníků, studentů - prostě lidí, kteří nám fandí a které mám moc rád, a na pódiu hraje skupina Kryštof v celé své parádě. Neskutečný unplugged koncert skupiny se podle reakcí a ohlasů líbil všem generacím, které v publiku byly a fóry Richarda Krajča byly prostě super. Hudba této skupiny je také jedna z věcí, která spojuje naši rodinu - líbí se našim děckám, naší mámě (i když s tou je to těžký - miluje také Karla Gotta) a sebe ani nemusím zmiňovat. Byl to pro nás prostě zážitek, kterému by se nevyrovnalo, ani kdyby nás ČT vyslalo na ta nejexotičtější místa na světě. Takže pokud tyto řádky čte ta osoba, která mě do pořadu přihlásila a díky které jsem to mohl zažít - tak moc moc Ti děkuji. Kromě narození mých dětí byl pro mě tento koncert tím největším zážitkem v životě.“
A my také děkujeme. Za možnost sdílet tak emotivní, sladkobolný, intenzivní a rozhodně nezapomenutelný zážitek.
Troufám si tvrdit, že mnohým z nás, učitelů, se od té doby vkrádá do mozku neodbytná myšlenka. Našel by se mezi našimi studenty jeden jediný, který by i pro nás projevil tolik empatie a akčnosti? Já se bojím odpovědi. Vy ne?