Náš celý výlet by se mohl řadit mezi velice oblíbené reality show. Občas nějaká ta hádka, zápletka, ale jinak všichni jako sluníčko a velcí kamarádi, kteří se snaží najít na druhém to nejlepší.
Ale nebudeme v tomto příběhu moc předbíhat. Na začátku školního roku jsme se všichni domluvili, že pojedeme do Bílých Karpat na turistický kurz. Netěšili jsme se celý rok na výšlapy v horách a na túry, které nás čekaly. Vždy když jsme slyšeli o cestě dlouhé 20-30 km bylo nám na omdlení. Naše paní učitelka se často jen pousmála a řekla: ,,Víte, kolik se v nemocnici naběháte? Co je proti tomu náš turisťák!". Na její slova se nedá zapomenout.
Pondělí 7. 6. 2010, to je datum, kdy se začne odvíjet celá show. Když jsme se sešly skoro všichni na vlakovém nádraží (bohužel bez našeho jediného chlapce), divily jsme se naším velkým taškám, které si vezeme na turisťák. Ale po třech minutách jsme zjistily, že jsou většinou plné jídla. Všechny jsme se začaly smát a poté zářit kvůli sluníčku, které nás začalo vítat na naší cestě. Cesta vlakem nestojí ani moc za zmínku, protože jsme ještě pospávaly nebo papaly.
Trasa ze Strážnice do rekreačního střediska Hutník v Lučině byla naše první společná cesta bez zavazadel. Naštěstí si pro ně přijel Pat a Mat. Asi si všichni řeknou, co to má znamenat, ale byla to obyčejná dodávka s obrázkem oblíbených postaviček z Večerníčků.
Při naší první cestě se opravdu nic nestalo snad jenom to, že jsme se dozvěděly o komárech, kteří nás budou doprovázet do konce příběhu. Po první noci jsme byly všechny plny dojmů. Ale jak jsem uvedla je to naše reality show a účastníci si musí zvyknout na vše. Následující den následovala cesta dlouhá 20 km. Vesnice Mlýnky to byl náš cíl. Pět kilometrů do Radějova a dál? Pole, louka, les? To snad ne - a je konec, zabloudily jsme. Bláta po kotníky a komárů nepřestavitelně. Po celém týdnu už se z nás asi nikdo nezasměje písničce Komáři nás štípou, to nám nevadí. Dokonce se ozvaly i návrhy na žalobu komárů. Upřímně můžeme říci, že repelent na komáry v Karpatech po povodních neplatí!!! Ovšem netušily jsme, že nás čeká lezení po svahu poškozeném přívalovými dešti nebo chůze podél daňčí obory. Když jsme konečně dorazily do Mlýnků zjistily jsme, že se blíží bouřka. I když jsme se snažily sebe víc, bouřce jsme neunikly. Komárů bylo více a více a poštípaných stejně tak. Byli agresivní, nejspíše se
dozvěděli, že jsme jim zaplácly pár známých. Když jsme dorazily konečně do Radkova, bylo zase hezky, ale naše nožičky se tak necítily.
Další den jsme se všechny probudily s dobrou náladou, ale tou bohužel nekončil. Po celém dni mračení se na sebe se už snad nikdo netěšil na noční táborák. Ale nic se nemá házet za hlavu, a tak pár z nás hupslo a nasbíralo dříví na oheň. Okolo deváté hodiny vypukla první zápletka naší show, ve které se většinou jednalo o malichernosti druhých. Po celé hodině, kdy se konečně vše vyřešilo, jsme hrály na kytaru a zpívaly známé písničky.
Ale nebudeme rozebírat vše do detailů, kde jsme byly a co jsme všechno viděly, protože toho bylo tolik, že bychom tímto vyprávění popsaly několik stránek.
Žaloba komárů se nakonec nekonala, repelent nepomohl stejně jako opalovací krémy proti spálení, a tak jsme se vracely z výletu úplně spálené, poštípané, ale s dobrým pocitem v srdíčku, že jsme dokázaly něco, na co jiní nemají šanci nebo naději. A proto jsme všechny šťastné, že jsme se zúčastnily.
Asi si říkáte: A jaká je to asi tak reality show? Ale věřte nám, že to pro nás bylo víc než to. Je to zážitek a vzpomínka do konce života každého z nás. A ta reality show??? To jsou přece komáři, spoluúčastníci výletu třídy Z2.
)
)
)
)
)