Osvětim: již pouhý název tohoto polského koncentračního tábora v nás dokáže vyvolat neblahé pocity zármutku, smutku, strachu, zmaru či beznaděje.
Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Exkurze do Osvětimi
"Osvětim:" již pouhý název tohoto polského koncentračního tábora v nás dokáže vyvolat neblahé pocity zármutku, smutku, strachu, zmaru či beznaděje. Právě takové pocity prožívali tehdejší nevinní lidé žijící v absurdních, nelidských a katastrofálních podmínkách, v táboře utrpení a nelítosti, kde se každou vteřinou bojovalo o přežití. Toto zlo Holocaustu, prováděné zfanatizovanými německými nacisty na bezmocně trpících obětech, zejména na židovské populaci, by nemělo být nikdy zapomenuto!
Realita je mnohdy mnohem horší než pouhopouhé sledování válečných filmů, kde je vše jen "jako". O tom se ve středu 19. října 2011 přesvědčila naše třída E4 společně s třídou Z3 z OA a SZdŠ Blansko (o den dříve navštívily Osvětim třídy O4 a Z4), kdy jsme s učiteli Gregorem a Pařízkem jeli na celodenní exkurzi do právě zmíněné Osvětimi, fungující dnes jako muzeum, které varuje před vážným nebezpečím xenofobie a antisemitismu, a také před tehdejší německou ideologií.
Koncentrační tábor, k němuž jsme přijeli autobusem, se nacházel nečekaně blízko od obydlené zóny stejnojmenné obce, což nás velice zaskočilo, neboť Poláci zde obývají své domy jen nepatrný kousek od místa, kde za druhé světové války trpělo a zemřelo přes milión nevinných obětí.
Člověku se ani nechce věřit, jak se za zprvu nenápadnou cihlovou budovou s malými okénky může nacházet symbol krutosti a nelidskosti.
Areálem nás provázeli mladí polští průvodci, jejichž čeština, kterou jsme při prohlídce poslouchali ve sluchátkách, byla takřka dokonalá.
Prošli jsme pod bránou do tábora, nad níž stál známý absurdní název: "Arbeit macht frei" ("Práce osvobozuje"). Náhle se před námi objevilo několik řad zdánlivě nevinných cihlových domků. Jakoby jejich chladné zdi na všechno hrozné stále pamatovaly, jakoby křik a pláč dětí, které byly násilně sebrány svým starostlivým a zoufalým matkám, navždy doprovázel všechny turisty, přicházející na toto zakleté místo plné šibenic a plynových komor, střežené nejedním elektrickým plotem.
Čím více jsme se blížili do nitra tábora bolesti, tím více nás začaly obklopovat pocity napětí a úzkosti tehdejších Židů, Poláků, Romů a také Čechů.
Člověk měl pocit, jakoby jej všechna místa, gesta, slova, pohyby, stavby, identické fotografie zesnulých přenášely do děje, do děje minulosti, jakoby zde stále přebývali a dýchali vám na záda ti trpící lidé, lidé plni nemocí či lidé, které znetvořil "doktor" Josef Mengele.
Dá se říct, že první část prohlídky byla pro otrlé ještě procházka růžovou zahradou oproti druhé části, která probíhala v nedalekém vyhlazovacím táboře Osvětim II. -Březinka. Dodnes ji symbolizuje velká strážní věž a koleje, kterými byli nicnetušící a důvěřiví lidé dopravováni k samotnému Mengelemu, který ihned na místě určoval pouhým pohybem ruky osudy jednotlivců.
Žádné známky soudnosti, žádný zdravý rozum… Jen bída, ztráty blízkých a přežívání v neobyvatelných a kriticky nehygienických podmínkách… těmito slovy se dá popsat Březinka, kde dodnes stojí původní stáje, v nichž lidé trpěli hlady, nemocemi a zoufalstvím.
Troufám si říct, že i lidé s nedobytnou psychikou při prohlídce těchto stájí zvážní a uvědomí si, jak se mají dneska dobře.
Na úplném konci tohoto hrůzostrašného tábora se za skupinkou hebrejsky zpívajících středoškoláků z Izraele nacházel pomník, který bude navždy připomínat toto místo. Pod pomníkem se nacházel v mnoha jazycích, včetně češtiny, tento text:
" Nechť toto místo, na kterém Hitlerovci vyvraždili kolem půldruhého milionu mužů, žen a dětí, hlavně židů z různých zemí Evropy, zůstane na věky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidstvo!"
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)