V úterý 30. března 2010 se třídy E2 a O2 neučily, protože se v rámci občanské výchovy vydaly za doprovodu paní učitelek Stloukalové a Janovské a pana učitele Gregora na exkurzi do Brna.
Hlavním cílem měl být Krajský úřad v Brně, ale ještě před ním jsme po vystoupení z vlaku na hlavním nádraží v Brně kráčeli přes centrum kolem velikonočně vyzdobených stánků na zalidněném náměstí Svobody. Zanedlouho jsme se ocitli u Červeného kostela, za kterým je umístěný Sál Břetislava Bakaly. V tomto kinosále, společně s dalšími dvaceti devíti v republice, se konala akce: " Jeden svět na školách." Akce poukazovala na bídu, chudobu a také na znečišťování planety. Pustili nám na plátno dva autentické snímky. První pojednával o kácení deštných pralesů v Amazonii, a to v oblasti Ekvádoru. Ve filmu se objevil rozhovor s původními místními obyvateli, jejichž lesy, příroda a obydlí byly kvůli bohatým evropským firmám zdecimované. Příběh tohoto indiánského kmene ale nakonec dopadl tak, že se díky peticím a protestům vrátili domorodí obyvatelé do místa svého rodiště, kde opět spokojeně žijí a daří se jim.
Druhý film natočili lidé o státu Nigérie. Tento snímek byl velice šokující, protože ropná nizozemská společnost Shell, která si z Nigérie bere pro Evropu již po několik desítek let ropu i zemní plyn, nedbá na zdraví místních obyvatel, kteří trpí kvůli spalování nadbytečného zemního plynu a také kvůli katastroficky znečištěnému životnímu prostředí řadou plicních chorob a rakovinou. I když se místní obyvatelé také snažili o chránění svých obydlí a životů, tak doposud jejich požadavky nebyly vyslyšeny. Po promítnutí filmů následovalo krátké zhodnocení a beseda o promítnutých snímcích.
Příběhy pro nás mají zajisté poučný efekt, žádný z budoucích podnikatelů z naší školy už určitě nebude chtít podnikat jako firma Shell.
Poté jsme se přesunuli do nedaleké starodávné budovy, v níž má sídlo Jihomoravský krajský úřad. Rozlehlá budova má na každém kroku spoustu ozdobných soch či mohutných sloupů. Nejprve jsme byli zavedeni do přízemního sálu, kde nás přivítaly dvě zdejší pracovnice, které nám udělaly menší přednášku o funkcích této jihomoravské instituce. Kromě toho, že náš kraj je třetí největší v naší republice, jsme se dále dozvěděli, že má více jak milión obyvatel a že tento krajský úřad má více jak šest set pracovníků. Dozvěděli jsme se jaké orgány úřad obsahuje, a také, co vykonávají. Zajímavostí bylo, že když v kraji žije více jak čtyři procenta cizinců, tak je úřad povinen zavést speciální orgán.
Po přednášce jsme vyšli s průvodcem po několika schodech až do posledního patra, kde se nám naskytla možnost prohlédnout si všechny významné místnosti této budovy.
Nejvíce nás však všechny zaujala volební místnost v posledním patře, kde jsme měli možnost posadit se na místa zastupitelů Jihomoravského kraje. Dokonce jsme si zkusili za pomocí hlasovacího zařízení odhlasovat čtyřměsíční prázdniny. Návrh byl námi pochopitelně přijat, ale vše bylo bohužel jen jako. Na těchto pohodlných sedačkách se nám tak zalíbilo, že se nám ani nechtělo odejít do další místnosti, kde jsou přijímány nejvzácnější návštěvy, jako třeba pan prezident či zahraniční delegace.
Krátce po ukončení prohlídky jsme budovu opustili a pokračovali k hlavnímu vlakovému nádraží. Teď už jsme zase o něco chytřejší a víme třeba i to, proč má jižní Morava ve znaku hroznové víno.
)
)
)
)
)
)
)