Gravius est labor, ubi nullus est effectus, to věděl už Sisyfos.
I učitel je jen člověk, a tak občas propadá naprostému zmaru a beznaději. Vždyť kdo by chtěl celé dny, týdny, měsíce a roky usilovně pracovat, aniž by měl pocit, že výsledky jeho práce jsou alespoň trošinku viditelné?
Je fajn, když student dostane jedničku – značí to, že dával ve vyučování pozor, učil se, nebo šikovně opisoval. Ale uvědomuje si teenager skutečnou hodnotu nabytých vědomostí, znalostí a dovedností? Je schopen postřehnout přesah školního učiva do každodenního života?
Naštěstí studenti naší školy toho schopni jsou a své díky vyjádřili u příležitosti Dne učitelů (28. března) ve vzkazech pedagogům. „Děkuji, že předáváte nepředatelné“, stálo v jednom dopise. Myslím, že o tom je skutečná práce kantora, o předání nejen informací, ale hlavně části sebe, své energie, času, emocí. A věřím, že studenti (alespoň někteří) toto vnímají.
A za to zase děkujeme my, učitelé, jimž není jejich práce lhostejná.